Worship festival, který "Je vyjadrením smädu našej generácie po Bohu".
Ne desítky koncertů, setkávání s lidma, nebo zima ve spacáku, ale nastavení zrcadla sobě samému v domě k tomu věnovanému, otevřeném 7/24, mi přineslo nejsilnější niterní zážitek. Již na vstupu jsem mohl vidět svou duši, svůj obraz v kouscích rozbitého zrcadla. Nebyl na mě pěkný pohled. Vedle leželo kladivo a kus cihle. Před vstupem každý mohl zvednout kladivo a bušit do toho kusu cihli a lámat tak v sobě to, co ho svazuje, brání nám ve svobodě. Zlomit se, odevzdat, zapřít sám sebe.
Po vstupu se celým tělem začalo prolínat příjemné teplo. Zul jsem se a chvilku sledoval lidi, kteří seděli na koberci kolem zdí, nebo leželi nataženi přímo uprostřed místnosti s otevřenými Biblemi, svými dušemi, ušimi. Kusy pomalovaných papírů po stěnách s děkovnými a prosebnými náměty. Připomínalo to zeď nářků i židovskou synagogu. Každý směl zůstat, tak jak to cítil. Hodina modliteb a rozjímání uběhla. Děkuji za tu chvíli.
Následovala nejchladnější noc, kterou jsem kdy prožil pod spacákem.
Po vstupu se celým tělem začalo prolínat příjemné teplo. Zul jsem se a chvilku sledoval lidi, kteří seděli na koberci kolem zdí, nebo leželi nataženi přímo uprostřed místnosti s otevřenými Biblemi, svými dušemi, ušimi. Kusy pomalovaných papírů po stěnách s děkovnými a prosebnými náměty. Připomínalo to zeď nářků i židovskou synagogu. Každý směl zůstat, tak jak to cítil. Hodina modliteb a rozjímání uběhla. Děkuji za tu chvíli.
Následovala nejchladnější noc, kterou jsem kdy prožil pod spacákem.