close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.-- Jan Ámos Komenský

Pelíšek

7. října 2005 v 21:23 | -r.p- |  ó jáo seluša tý
Chtěl bych vám představit kdo to byl a je Pelíšek

Byl to všudybyl, neposeda a dobrodruh. Žil před dávnými a dávnými lety v Prachovských skalách. Lidé z okolí říkali mu Pelíšek, prý proto, že rychle pelášil od jedné taškařice ke druhé. Měl velmi rád přírodu, byl dobrosrdečný, ale svým nepřátelům a zlým lidem se dovedl i krutě pomstít. Žil nejraději v krásném údolíčku v Prachovských skalách, v jeskyni nepřístupné všem, kteří neuměli slézt okolní strmé skály. Téměř po celý rok sem svítilo sluníčko a živilo tak pohádkově krásnou Pelíškovu zahrádku, která se rozkládala na obou stranách údolíčka.
Z výšky své skalní jeskyně se Pelíšek rád díval na všechnu tu nádheru. Vždyť také nejvzácnější sazenice dostal darem od strýčka Krakonoše! Pelíšek květinky s láskou a žárlivě střežil a pilně zahradničil od jara do pozdního podzimu. Rád také navštěvoval okolní kopce a vrchy, kde vyhledával vzácné kameny.
Jednou se právě vrátil Pelíšek z Kozákova, hory na dohled z Prachovských skal, s bohatou kořistí vzácných drahokamů. Sotva však vkročil do své zahrádky, nemohl uvěřit svým očím. Většina země byly rozrýpána, květiny pošlapány a ty nejkrásnější vyrvány ze země i s kořeny a uloupeny. Pelíšek se velice rozhněval a přísahal, že toho, kdo něco takového mohl udělat, vypátrá a krutě se mu pomstí.
Dlouho obcházel po všech zahrádkách v okolí, ale hledal marně. Teprve po několika měsících se náhodou dozvěděl, že se jeden rytíř chlubí, že má překrásnou zahradu, ve které rostou překrásné květiny. Byl to rytíř Čéč ze Železného.
Pelíšek dlouho nepřemýšlel a už vůbec neváhal, co udělá. Poslední májovou noc nachytal na Prachově svatojánské mušky a čekal na vhodnou příležitost. Když byla tmavá noc, číhal na hrázi rybníka, kudy se obvykle vracel pan Čéč domů. Konečně zaslechl dusot kopyt jeho koně. Pelíšek se uměl udělat neviditelným. Když rytíř přijížděl, vyhodil před koně hrst světlušek. Pan Čéč se divil, co se děje, ale než se vzpamatoval, vyhodil Pelíšek další světlušky. Rytíř se dostával s koněm na okraj hráze. Největší roj světlušek vyhodil Pelíšek nad rybník. Světlušky tančily nad hladinou, bylo to kouzelné. Pan Čéč jako by byl očarován. Jen jen natáhl ruku, ale vmžiku se ocitl v chladné lázni železnického rybníka.
Když se konečně z vody vynořil, zaznělo do tiché noci Pelíškovo napomenutí: "Nerabuj přírodu, nechceš-li mít škodu!" Teprve teď pan Čéč pochopil, že jeho koupel byla Pelíškovou pomstou za ukradené a zničené květiny.
(podle Muzejních novin)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama