close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.-- Jan Ámos Komenský

Šabat

9. ledna 2006 v 18:29 | -r.p- |  vážněji
V sobotu jsem byl na shromáždění v židovské synagoze v Brně.

Přijali mne vlídně, nejspíš si mysleli, že jsem žid. Jsou tam připraveni i pro takové jako jsem já - dvojjazyčná modlitební knížka, a rozmnožený text čtení na daný Šabat. Košíček s jarmulkama. Byl jsem připraven, že se mne budou ptát na důvod, proč tam jdu. A třeba mne ani nepustí. To se omezilo na dialog jím skoro zašeptaného "Vy jste..?" - "Chtěl bych se zúčastnit bohoslužeb". Byl to správce, který přišel odemknout a odbezbečit "malý chrám". Budova je celkem nenápadná a na první pohled nijak nepřipomíná synagogu. Až jsem vešel, uviděl jsem nad schodištěm hvězdu. Ukázal mi velký sál, nahoře vysely desky desatera, dole dřevěné lavice pro muže, nahoře galerie pro ženy. Sál působil starobyle a úctyhodně. Podobně tomu bylo i v malém salu. Ve předu visely desky desatera, vedle stolku na kterém si později kněz položil toru a předčítal z ní, byla knihovnička s modlitebními knížkami a Biblemi, některe hodně staré. Místnost byla oddělena dřevěnou přepážkou na část pro muže a čast pro ženy. Před částí pro muže četl kněz, většina žen na něj ani neviděla.
Sedl jsem si na místo, které si myslím, že mi náleželo. Úplně dozadu. To znamená do třetí řady téhle malé místnůstky. Vedle mne si přisedl muž s pejzami a zeptal se mne jestli ivrit, nebo čestina. Nečekali, že bude potřeba tolik okopírovaných českých textů čtení.
Obřad proběhl celý v hebrejštině, v ivritu za predčítání písma a zpívání písní. Předčítání bylo také melodické a zpívané. Jeden muž si tam sebou přivedl dvě děti kolem tří až čtyř let, chlapce s jarmulkou a holčičku s dlouhými vlasy. Ta jediná byla mezi muži. Po celou dobu tam se svým bráškou lozili po zemi, kolem mladého kněze, pod stolek u něhož sloužil. Zalezli do šatního výklenku a hráli si tam. Synek několikrat přišel za meditujícím tatínkem a ten velmi trpelivě snášel zatahání za třasně i za vousy, ale nakonec velmi jemně vytahal synka za ouško. V pruběhu celého obřadu přicházeli dalši lidé. Na konci, po hodině a půl, jsme si všichni popřali Šabat Shalom. Jeden s přehozem přes ramena, který seděl v přední lavici, dřív než mi podal ruku si do ní foukl a pak mi ji s usměvem podal. Na schodech dolů vedle mě scházeji žena s knězem. Ona povídala "Tak a teď rychle domů nachystat jidlo". On na to "Příště se to pokusím urychlit". "Ale já to tak nemyslela."
Tolik ze synagogy a Šabatu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama